Není to jen horor
Království (Riget) je už trochu fousatější seriál. Minimálně to platí pro jeho první dvě řady, které se dostaly na televizní obrazovky v letech 1994 a 1997.
Starší datum výroby však tomuto dílu neubírá na atraktivnosti, možná právě naopak.
V době všudypřítomných mobilních telefonů a internetu občas potěší připomenout si dobu, kdy jsme ještě nebyli všichni on-line.
Kvůli tomu se však na Království nikdo dívat nebude. Tento seriál láká hlavně svou ojedinělou tajemnou atmosférou, která v ledačems připomíná kultovní Městečko Twin Peaks.
I když by přítomnost duchů a dalších nadpřirozených jevů v seriálu mohla napovídat, že jde hlavně o horor, neplatí to stoprocentně. Království totiž není žánrově příliš pevně ukotvené.
Divák se sice párkrát lekne, někdy možná i vyděsí, avšak jsou zde i humorné momenty. Některé mohou dokonce vyvolat i záchvaty smíchu.
I když se tahle žánrová rozkročenost může zdát na první dobrou jako největší slabinou Království, opak je pravdou.
Režisérovi Larsi von Trierovi se podařilo upéct z mnoha nepříliš kompatibilních ingrediencí velice chutný dort.
Skvěle napsané postavy
Alfou a omegou každého filmu i seriálu jsou postavy. A ty jsou zde napsány bravurně. Člověk je nemůže nemilovat.
I méně podstatné charaktery, jímž je dán jen malý prostor, působí živým dojmem, díky čemuž nemá divák pocit, že by tu byly jen do počtu.
Ještě lépe na tom jsou hlavní postavy, jež jsou doslova nezapomenutelné. Hlavně doktor Helmer, švédský neurochirurg, musí okouzlit každého.
Typická je jeho nenávist vůči všemu dánskému a až chorobná arogance. Mile se dokáže chovat jen pokud něco potřebuje nebo mu teče do bot. I přesto, nebo právě proto, si ho většina diváků doslova zamilovala.
Helmer je ovšem jen špičkou obrovského ledovce. Po Královské nemocnici se totiž pohybují i další výrazní aktéři.
Také spiritistka a simulantka Drusse, její syn Béďa nebo lékařka čekající dítě s démonem dokáží diváky jaksepatří okouzlit. A takových postav je tady víc, mnohem víc.
Specifický styl
Království je ve všech ohledech netradiční seriál. A specifické je i jeho zpracování. Kameraman v mnoha případech snímá jednotlivé scény z netradičních úhlů a jednou za čas dokonce vymění i barevný filtr.
Hodně se zde používá ruční kamera, takže seriál místy působí až dokumentárně, což ale není na škodu.
