Jak a proč se ve starověkém Egyptě mumifikovalo?

Život po životě

Tehdejší Egypťané, stejně jako většina dalších kultur, věřili na posmrtný život. Aby ale do něj mohl člověk vstoupit, potřeboval tělo. A proto začali v Egyptě své mrtvé mumifikovat.

V úplných prvopočátcích starověkého Egypta jeho obyvatelé své zemřelé pohřbívali do pouště, kde se jejich těla vysušila. Problém spočíval hlavně ve zvěři, která na mrtvých často hodovala. Z toho důvodu Egypťané přešli k mnohem sofistikovanější metodě, a sice mumifikaci.

Tajná metoda

Mnoho starověkých národů své mrtvé mumifikovalo, avšak jejich výsledky byly oproti Egypťanům sotva poloviční. Dlouho se však nevědělo, jak přesně Egypťané dokázali takovýchto jedinečných výsledků dosáhnout. 

Možnost nahlédnout do balzamovacích praktik jedné z největších starověkých říší nám umožnil až řecký historik Hérodotos, jenž čtyři století před našim letopočtem celý postup detailně popsal.

Postup

Veškerá práce se prováděla na posvátném místě čištění. Těla se nejprve opláchla vodou z Nilu a následně byla pomazána vonnými oleji. Následovalo vyjmutí vnitřních orgánů nacházejících se v břišní dutině.

Všechny tyto vnitřnosti se vysušovaly pomocí soli. Z břicha a hrudníku bylo vyjmuto všechno až na jednu výjimku – srdce. Tehdy se totiž věřilo, že v srdci sídlí rozum a cit. Proto se nechávalo v těle nedotčené.

Osud zbývajících orgánů závisel na období mumifikace. V dřívější dobách je Egypťané ukládali do speciálních nádob jménem kanopy. Splasklé tělo se pak vyplnilo listím, případně pilinami. Časem se postup o něco zjednodušil.

Orgány se po vysušení vrátily zpátky do těla majitele. Do břišní dutiny se rovněž běžně přidávalo i různé vonné koření.

Mozek se z hlavy vytahoval skrze levou nosní dírku. Balzamovač dlátkem prorazil skrze nos lebeční kost a mozek postupně vytahoval speciálními háčky. Existoval i fyzicky méně náročný způsob. Do otvoru v nose se prostě nalil louh, který mozek rozpustil, jenž pak samovolně vytekl.

Následně se přistoupilo k vysušování. K tomuto účelu sloužila sůl, do níž se celé tělo obalilo a nechalo ležet v horku okolo sedmdesáti dní. Po vysušení následovalo opláchnutí vodou z Nilu a pomazání rozličnými oleji. Ty zlepšovaly elasticitu pokožky.

Tělo bylo nakonec obřadně obmotáno pruhy látky. Často se v této fázi balzamování připevňovaly k tělu pomocí látky i různé amulety. Takto byl dotyčný připraven vstoupit do světa mrtvých.