K čemu sloužily římské amfiteátry?

Na počátku to šlo i bez tribun

Málokdo o tom ví, ale gladiátorské hry nejsou římský vynález. Pochází z Kampánie, kde se začaly gladiátorské souboje praktikovat zhruba čtyři století před naším letopočtem.

Tehdy se však nejednalo o žádnou masovou zábavu, ale o rituál sloužící k uctění mrtvých. Gladiátoři spolu navíc v prvopočátku bojovali v soukromí, nikoliv na veřejnosti.

Po obsazení Kampánie Římem se pak postupně stala z gladiátorských zápasů masová zábava. I proto se jednotlivá gladiátorská klání začala stále častěji provozovat v tzv. amfiteátrech, což byla prapůvodně půlkruhová divadla. Díky tomu mělo možnost sledovat hry velké množství zájemců.

Většina amfiteátrů ovšem měla podobu malých dřevěných tribun. Vzhledem ke stoupající popularitě gladiátorských her tudíž začaly po říši vyrůstat mnohem rozměrnější stadiony, jež už byly z větší části kamenné.

Obrovské divadlo

Gladiátorské hry sice byly oblíbené už v dobách republiky, nicméně až za císařství se z tohoto „sportu“ stala opravdu opulentní zábava.

Všichni panovníci se totiž snažili, aby byli Římané maximální možnou měrou spokojení a gladiátorské hry k tomu velkou měrou přispívaly. 

Nejednalo se však o žádnou levnou záležitost. Gladiátoři byli totiž byli velmi drazí. Proto každé hry potřebovaly svého movitého sponzora.

V perifériích říše proto tuto zábavu nejčastěji platili bohatí zástupci impéria, zatímco v hlavním městě světa ji obstarával samotný císař. Nezřídka se kvůli tomu státní pokladna zcela vyprázdnila.

Hodně peněz šlo i na samotné amfiteátry. Odhaduje se, že jich na území Římské říše mohlo najednou fungovat i několik tisíc.

Dodnes se jich dochovaly zhruba čtyři stovky. Mnohé z nich jsou celosvětově známé a slouží jako lákadlo na turisty. 

Pula

Chorvatsko, to nejsou jen krásné pláže a úžasné moře, ale i památky. A mezi ty nejoblíbenější patří i amfiteátr ležící v Pule. Už na první pohled je zjevné, že nejde o žádné tintítko.

Tento antický stadion se může pyšnit třemi patry. Stavba je i po dvou tisíciletích velmi zachovalá.

Nîmes

I když si stihli Francouzi za dobu své existence postavit celou řadu svých vlastních architektonických skvostů, nějaké zdědili i po Římanech.

Aréna v Nîmes patří mezi ně. Tato stavba byla dokončena jen pár let po dostavbě římského kolosea. Není sice tak velká, nicméně i přesto dokázala aréna pojmout přes dvacet tisíc diváků.

Řím

To nejlepší na konec – římské Koloseum. Je jasné, že v metropoli vládců tehdejšího světa nemohlo stát nic menšího.

Tato aréna byla určena až pro osmdesát tisíc lidí, tedy podobně jako současné největší stadiony. I když se stavba původně jmenovala Flaviovský amfiteátr, lidé se spíše sžily s názvem Koloseum. Důvodem byla třicetimetrová socha císaře Nera, která stála před amfiteátrem.