Svatý Václav, kníže, světec a věčný patron české země

Sochu jezdce s korouhví zná každý, kdo prošel Václavským náměstím. Málokdo se ale u ní zastaví a zeptá se, kým ten kníže vlastně byl. Svatý Václav se narodil kolem roku 907 do rodu Přemyslovců a dodnes je považován za hlavního patrona české země. Vládl krátce a zemřel násilně, přesto se stal symbolem, který přežil celá staletí. Jeho příběh míchá politiku, víru i rodinnou zradu. A nejlepší je, že se dá projít po vlastních nohou, přímo v místech, kde se odehrával.

Kníže a světec

Do světa vstoupil jako člen rodu, který stál u samotného zrodu českého státu. Jeho otcem byl kníže Vratislav, matkou Drahomíra a dědečkem první historicky doložený přemyslovský kníže Bořivoj I. Výchovu malého Václava měla na starost jeho babička, svatá Ludmila. Právě ona do něj vložila křesťanskou víru, která pak určila celý jeho život. V době, kdy se země teprve sjednocovala a pohanství se mísilo s křesťanstvím, to nebyla samozřejmost, ale volba se svými důsledky.

Jako panovník si získával lidi činy, ne silou. Pro svou křesťanskou výchovu, mírovou politiku a dobročinné skutky byl mezi poddaným lidem velmi oblíben. Byl hluboce věřící a podporoval šíření křesťanství, stavěl kostely a potlačoval pohanské zvyky. To se ovšem nelíbilo všem. Část velmožů zůstávala spjatá se starými tradicemi a jeho horlivost brala jako ohrožení vlastní moci. Už tady se rýsovalo napětí, které o pár let později přerostlo v tragédii.

Kolem knížete se rychle nabalily legendy. Podle legend sám pěstoval vinnou révu a pšenici, aby upekl hostie a připravil víno na bohoslužby. Traduje se, že v noci chodil do polí a pekl chléb pro chudé. Jiný příběh vypráví, že se mu při jednání s mocnými říšskými pány zjevil na čele zářící kříž, který vzbudil u protistran úžas a obdiv. Cíl těchto vyprávění byl jasný, ukázat, že jeho moc nepramení jen ze světské síly, ale žehná jí samo nebe.

Vražda ve Staré Boleslavi

Klidná vláda skončila zradou z nejbližší rodiny. Stalo se to 28. září roku 935 ve Staré Boleslavi, kde ho připravil o život vlastní bratr. Boleslav ho podle vyprávění pozval na hostinu a před vchodem do kostela na knížete čekali ozbrojenci. Václav prý tušil nebezpečí, ale místo úkrytu se zastavil na ranní mši. Věřil, že boží vůle je silnější než lidské spiknutí. Na prahu kostela ho to stálo život.

Proč bratr sáhl po zbrani, o tom se vede spor už po staletí. Václav usiloval o mír i za cenu ústupků: uznal nadvládu Saského vévodství a platil mu poplatky, aby se vyhnul válce. Pro Boleslava a část šlechty to byla slabost, ne moudrost. Chtěli silný a nezávislý stát a Václavovu opatrnost považovali za ponižující. Vedle politiky hrálo roli i náboženství, protože Václavova horlivá víra narážela na staré pohanské tradice.

Vraždou bratra Boleslav získal kontrolu nad celým knížectvím a mohl prosazovat svou vlastní vizi silného, ale agresivnějšího státu. Přesné okolnosti jeho smrti přitom zůstávají dodnes zahaleny tajemstvím. Historikové se přou o rok i o to, zda šlo o chladnokrevně naplánovanou vraždu, nebo o hádku, která se vymkla kontrole. Pravda nejspíš leží někde uprostřed, mezi bratrovou touhou po moci a hlubokým rozporem v tom, jak měla země vypadat.

Patron české země

Smrt z Václava udělala mučedníka a mučedník se rychle stal patronem. Krátce po své mučednické smrti začal být považován za patrona naší země. Jeho uctívání se rychle rozšířilo a stal se symbolem české státnosti a ochráncem národa. Z poraženého knížete se paradoxně stala jedna z nejsilnějších postav českých dějin.

Jeho význam ještě posílil císař Karel IV., který z Václava udělal ústřední postavu českého státu. Od té doby patří kníže k základům toho, jak Češi vnímají sami sebe. Jeho jméno nese svatováclavská koruna, pražské náměstí i kaple v katedrále. Kde se objeví, tam je zkratkou pro zemi, domov a odpovědnost za něj.

Připomínáme si ho na konci září, na výročí jeho smrti. Z knížete, který vládl jen pár let, se stal patron, ke kterému se země vrací už po celé generace. A právě proto stojí za to jeho příběh znát víc než z popisku pod sochou.

Hra místo učebnice

Data z učebnice zapadnou, zážitek zůstane. Když projdete místa, kde se příběh odehrával, mnohem líp si zapamatujete, kdo byl kdo a proč na čem záleželo. Přesně na tom stavíme naše hry. Místo memorování se prochází, luští a soutěží.

Funguje to na rodiny s dětmi i na partu dospělých. Děti běhají od pokladu k pokladu a ani nezaznamenají, že se učí. Dospělí zase ocení, že se u toho projdou městem a uvidí ho jinak než z kavárny. Historie se tak stává výletem, ne povinností. A funguje to i jako školní výprava nebo firemní akce, stejná hra, jen jiná parta.

Po jeho stopách

Naše hry berou příběh svatého Václava z učebnice do ulic, kde se opravdu odehrával. Tým dostane do telefonu nebo tabletu mapu s poklady a u každého pokladu na něj čeká otázka nebo úkol. Ostatní týmy vidíte na mapě v reálném čase, takže o napětí není nouze.

Vybrat si můžete ze tří rovnocenných formátů, které se liší hlavně tím, jak se po trase pohybujete:

Hry běžně vznikají v češtině i angličtině. Když se pokazí počasí, přepne se stejná hra do indoor módu, otázky běží na obrazovce jedna za druhou a tým sedí spolu na jednom místě v sále nebo zasedačce. Plán B je součástí každé objednávky a znamená 100% garanci realizace, akce proběhne v původním termínu bez ohledu na počasí. Vyrazit tedy můžete s klidem, i když obloha slibuje déšť.

• Treasure Hunt: týmy volí, které poklady navštíví a v jakém pořadí, o výsledku rozhoduje strategie.
• Mystery Trail: pevná trasa, kde správná odpověď odkryje další poklad a špatná pošle na penalizační bod.
• Challenge Tour: pevně daná trasa, po které týmy procházejí jeden poklad za druhým.

Po Praze vedou dvě trasy: Treasure Hunt Praha centrem města a Treasure Hunt Vyšehrad po hradbách nad Vltavou, kde stálo jedno z knížecích sídel.

Svatý Václav není jen socha a den volna. Je to příběh o víře, moci a rodině, který se odehrál v konkrétních ulicích, kostelech a na cestách. Nejlíp ho pochopíte, když ho projdete po svých. Sbalte rodinu nebo partu kamarádů, vezměte telefon a vydejte se na Treasure Hunt po místech, kde se rodila česká státnost. Poklady, otázky a špetka soupeření udělají z dějepisu hru, na kterou se jen tak nezapomíná. A jestli plánujete výlet na konec září, lepší den, kdy vyrazit po stopách knížete, nenajdete.