Mládí a výchova budoucího panovníka
Narozen kolem roku 907, vnuk svaté Ludmily, byl Václav od útlého věku připravován na nelehkou roli vládce. Jeho babička mu vštípila hlubokou křesťanskou víru a zajistila mu na tehdejší dobu mimořádné vzdělání – uměl číst, psát a údajně hovořil i řecky.
Tyto základy formovaly jeho pozdější moudré a spravedlivé panování, i když v drsných podmínkách raného středověku.
Václavova vláda: Křesťanství a státnictví
Po převzetí vlády se kníže Václav snažil upevnit křesťanství v Čechách a zároveň obezřetně manévrovat v složité politické situaci Evropy. Založil rotundu sv. Víta na Pražském hradě, předchůdkyni dnešní katedrály, a podporoval církev.
Proslul svou zbožností, spravedlností vůči poddaným a snahou o mírové řešení sporů, čímž si získal respekt i za hranicemi.
Zrada ve Staré Boleslavi: Mučednická smrt
Osud knížete Václava se tragicky naplnil 28. září roku 929 (či 935). Na hostině u svého bratra Boleslava ve Staré Boleslavi byl zrádně napaden. Ač se dle legendy bránil a Boleslava odzbrojil, nechtěl vztáhnout ruku na vlastního bratra.
Přivolaní Boleslavovi družiníci pak Václava u dveří kostela zavraždili, čímž se zrodila legenda o mučedníkovi.
Legendy o zázracích a nehynoucí slávě
Krátce po Václavově smrti se začaly šířit pověsti o jeho svatosti a zázracích. Měl se zjevovat, uzdravovat nemocné, osvobozovat nespravedlivě vězněné a chránit českou zemi. Jeho ostatky byly s velkou slávou přeneseny do Prahy a uloženy v rotundě sv. Víta.
Tyto legendy upevnily jeho kult a položily základ jeho pozdějšímu svatořečení a roli národního patrona.
Blaničtí rytíři: Naděje spící v srdci země
Jedna z nejznámějších legend spojuje svatého Václava s bájným vojskem spícím v hoře Blaník. Až bude českému národu nejhůře, kníže Václav v čele svých rytířů vyjede z hory a ochrání svou zemi.
Tato pověst, plná naděje a víry v záchranu, se stala silným symbolem národní odolnosti a touhy po svobodě, předávaným z generace na generaci.
Věčný patron a symbol české státnosti
Svatý Václav je dodnes vnímán jako hlavní patron českého národa a symbol české státnosti. Jeho odkaz je vetkán do korunovačních klenotů (Svatováclavská koruna), státního svátku i nesčetných uměleckých děl.
Představuje kontinuitu českého státu, morální hodnoty a duchovní oporu v pohnutých i klidných dobách národních dějin.