Soutěž a vize: Zrod národního monumentu
Myšlenka na nový reprezentativní pomník sv. Václava se zrodila již v 19. století. V roce 1894 byla vypsána veřejná soutěž. Ačkoliv se s Myslbekovým vítězstvím počítalo, porota udělila dvě druhé ceny – Myslbekovi a Bohuslavu Schnirchovi.
Myslbek pojal Václava jako energického bojovníka, zatímco Schnirch jako světce žehnajícího. Nakonec byla zakázka svěřena Myslbekovi.
Mistr Myslbek a jeho životní dílo
Pro Josefa Václava Myslbeka se pomník stal životním úkolem, na kterém s přestávkami pracoval přes 35 let. Vytvořil více než padesát studií a modelů koně i jezdce, hledaje dokonalý výraz.
Proslulý je jeho výrok "Vaška shodil!", když v záchvatu tvůrčí krize zničil jeden z modelů. Jeho nasazení a pečlivost byly mimořádné.
Kůň Ardo a hledání dokonalosti
Velkou pozornost věnoval Myslbek koni. Po několika modelech si nakonec vybral sedmiletého oldenburského hřebce Arda z vojenského hřebčína. Ardo mu pózoval nesčetněkrát, dokonce i přímo v ateliéru.
Myslbekova snaha o realistické ztvárnění pohybu a anatomie koně je na výsledném díle patrná a dodnes obdivovaná odborníky i laiky.
Svatý Václav na koni: Popis ústřední sochy
Ústřední bronzová socha zobrazuje svatého Václava jako odhodlaného vládce a bojovníka. Sedí na koni v plné zbroji – kroužkové košili, přilbici a plášti – a v pravé ruce pevně třímá kopí s praporcem.
Jeho postoj vyzařuje klidnou sílu a odhodlání. Socha i s kopím dosahuje výšky 7,2 metru a Myslbek se při jejím ztvárnění inspiroval Svatováclavským pokladem.
Nápis jako věčné poselství
Mohutný žulový podstavec, navržený architektem Aloisem Dryákem, nese na své horní části známý nápis: "SVATÝ VÁCLAVE VÉVODO ČESKÉ ZEMĚ KNÍŽE NÁŠ NEDEJ ZAHYNOUTI NÁM I BUDOUCÍM".
Tato vroucí prosba, vytesaná do kamene, podtrhuje roli svatého Václava jako věčného ochránce národa a dodává pomníku hluboký duchovní rozměr.
Čtyři strážci: Sv. Ludmila a sv. Prokop
Po stranách podstavce stojí čtyři sochy dalších českých patronů. Vpředu vlevo bdí svatá Ludmila, Václavova babička, s rozevřenou knihou a závojem, symbolem její mučednické smrti.
Vpravo pak stojí svatý Prokop, opat Sázavského kláštera, v mnišském rouchu s knihou a tonzurou. Jeho tvář nese rysy samotného Josefa Václava Myslbeka.
Čtyři strážci: Sv. Anežka Česká a sv. Vojtěch
Vzadu vlevo doplňuje skupinu svatá Anežka Česká, princezna a řeholnice, s korunou na kápi a rukama sepjatýma k modlitbě.
Posledním ze čtveřice, vpravo vzadu, je svatý Vojtěch, druhý pražský biskup, oděný v biskupském rouchu s mitrou, žehnající pravicí a berlou s knihou v levici. Jeho tvář byla údajně modelována podle arcibiskupa Františka Schönborna.
Umělecké detaily a výzdoba
Kromě hlavních soch je pomník zdoben i dalšími uměleckými prvky. Za ornamentální výzdobu podstavce, včetně bronzových vlysů, nápisů a svatováclavské orlice na čele piedestalu, zodpovídal sochař Celda Klouček.
Celé dílo, od soch z bronzu po podstavec z leštěné žuly, tak tvoří harmonický a impozantní celek, dokončovaný postupně až do roku 1924.