Harley Quinn je trochu jiná. Jednak není hrdinka, ale padouch, jednak nespadá do univerza Marvelu, ale patří pod křídla konkurenčního nakladatelství DC.

A na rozdíl od mnoha jiných komiksových postaviček je i zábavná. Alespoň to platí pro její nejnovější animovanou iteraci.

Animovaná podoba

Harley Quinn není pro milovníky komiksových filmů žádnou neznámou. Už se stačila objevit v obou Sebevražedných oddílech, a dokonce nedávno dostala i svůj vlastní film.

Na ten je však dobré příliš neupozorňovat, jelikož jeho sledování může na některé diváky působit projímavě.

Když ovšem zapomeneme na poslední lapsus, vedla si zatím Harley Quinn v hrané podobě docela obstojně. Seriál z roku 2019 je ovšem animovaný, což může u někoho vzbuzovat obavy. 

Ty naštěstí nejsou vůbec opodstatněné, jelikož tento počin se nadmíru povedl. Dokonce je možné s odřenýma ušima zařadit Harley Quinn mezi ty nejzábavnější seriálové klenoty, jako jsou Rick a Morty či Lower Deck. A to včetně hrané produkce.

Ve stínu Jokera

Harley není zrovna nejznámější komiksová postavička, a proto je dobré s ní čtenáře seznámit trochu blíže. Původně se jednalo o trochu uťáplou psychiatričku nejznámější zloducha DC – Jokera.

Jejich profesionální vztah však přerostl v lásku a z nebohé doktorky Quinzelové se stala klaunova pravá ruka s mírně pozměněným jménem Harley Quinn. 

Seriál však nevypráví o trampotách tohoto vražedného dua, ale o samotné Harley, kterou už nebaví stát neustále v Jokerově stínu a ráda by se emancipovala, což se taky už v prvním díle stane. 

Příběh se primárně zaobírá Harley a jejími pokroky i prohrami v její samostatné zločinecké kariéře. Zní to možná trochu banálně. Opak je naštěstí pravdou. 

Krvavá zábava

DC filmy, až na ty s Batmanem, moc nejdou. Co jim však jde naopak hodně od ruky, to je animovaná tvorba. A je to vidět i na Harley Quinn. Seriál se může pyšnit nejen špičkovou technickou stránkou, ale také velmi dobrým scénářem.

Každá epizoda má zhruba 22 minut, díky čemuž děj svižně ubíhá kupředu a není možné se ani na minutu nudit. Když se zrovna někde nezápasí nebo nestřílí, divák se může zabavit často velmi vtipnými dialogy. 

Postavy jsou napsány skvěle. Řeč ovšem není pouze o hlavní anti-hrdince, ale i o dalších aktérech, jako jsou Poison Ivy, Joker, Bane nebo třeba Dr. Psycho. Už dávno neplatí, že co je kreslené a je v televizi, je určeno pro děti.

I když by to k tomu svádělo, Harley Quinn by rozhodně neměl vidět nikdo mladší dvanácti let. Slovy na k nebo p se tady totiž skutečně nešetří. Ono se na druhou stranu není vůbec čemu divit, jelikož si seriál bere na paškál hlavně zločinecké prostředí, kde se zásadami Gutha-Jarkovského řídí jen málokdo.

Některé děti by nejspíš také dost špatně rozdýchávaly zdejší násilí. Nejde jen o to, že už během prvního dílu zvládne Harley vyrobit více otevřených zlomenin, než se podařilo Arnoldovi a Saegalovi dohromady za celou jejich kariéru, ony se tu vyvražďují celé rodiny! Tedy zatím jedna rodina, ale i tak je to na kreslenou komiksovku docela maso.

Hardcore sci-fi od soudruhů z Číny    

Hned na začátku je dobré se zmínit o tom, že Problém tří těles není samostatně fungující román, nýbrž součást vědeckofantastické trilogie. Nejedná se o žádnou brakovou literaturu, ale o velmi precizní a dost komplikované dílo, kde se klade velký důraz na fyziku a filozofii. 

I proto není tato trilogie pro každého. Kdo však má rád knihy například od Dänikena, ten by měl přijít Problému tří těles i jeho dalším dvěma pokračováním na chuť. 

Stejně jako celá řada jiných literárních děl, tak i o Problému tří těles se dlouho říkalo, že se nedá zfilmovat. Dnes již víme, že to není pravda. 

Ještě před výše zmíněnými producenty se rozhodli natočit třicetidílný seriál Číňani, kteří rovnou zfilmovali celou trilogii. Tato verze je velmi věrná předloze, což se ovšem o té západní říci nedá. Není to však na překážku.

Změna prostředí seriálu prospěla

Jednou z hlavních změn je prostředí, v němž se seriál odehrává. Zatímco děj knihy se vcelku pochopitelně primárně zaměřuje na současnou Čínu, seriáloví tvůrci zasadili příběh do dnešní Velké Británie. Ovšem do Číny se také na chvíli podíváme, a to v době kulturní revoluce.

Většina děje se však odehrává na britských ostrovech, kde začíná záhadně umírat vědecká elita. Z poměrně zajímavého detektivního příběhu se postupně vyklube těžkotonážní filozofické sci-fi, kde se hraje o samotnou existenci lidstva. 

I když byla některá témata v seriálu oproti knize upozaděna, případně zcela vynechána, rozhodně to není mínus. Díky tomu je seriál mnohem přístupnější širokému publiku, které obvykle těžkotonážní vědeckou fantastiku nemusí.

Herecké výkony jsou zde poměrně zdařilé, a to samé se dá říci i o trikové stránce. Skutečně se na seriálu nešetřilo. Nejedná se ovšem o takovou pecku, jak se možná čekalo. 

Divácké ohlasy jsou spíše smíšené. Částečně je to samozřejmě dáno námětem, avšak velkou měrou se na nepřesvědčivém úspěchu Problému tří těles bezpochyby projevila i nepříliš aktivní propagace.

Lepší scénář by napsal i pes

I když existují lidé, kteří mají z nějakého nepochopitelného důvodu první část Rebel Moonu docela rádi, valná část diváků ohodnotila nejnovější počin Zacka Snydera velmi negativně. Jak by také ne. Film má v těch nejlepších okamžicích jen průměrné efekty, bojové scény jsou nudné a herecké výkony nulové. Nejvíc to však schytal scénář.

Jeho nekompetentnost uráží i desetileté děti. Většina filmů pro dospělé má mnohem lépe strukturovaný a uvěřitelnější děj. O kvalitě dialogů ani nemluvě.

Zack Snyder patřil dlouhá léta k těm nejlepším hollywoodským režisérům, kteří dokázali servírovat divákům jednu pecku za druhou. Tehdy však měl za zády kvalitní scénáristy a duševně příčetnou produkci. Rebel Moon si však napsal sám a na výsledku je to sakra znát.

Příběh začíná přesně tam, kde jednička skončila. Hlavní hrdince se podařilo naverbovat nepočetný tým dobrodruhů, kteří jsou ochotní bránit vesnici před zlotřilým Mateřským světem. Ten však disponuje profesionální armádou s tanky a hvězdnými křižníky. Samotní vesničané naopak mají jen hole v ruce, a navíc jsou zcela bez výcviku.

Naštěstí jsou zde výše zmínění dobrodruzi, kteří mají necelý týden na to, aby naučili umíněné sedláky bojovat, což proti profíkům samozřejmě bude pohodlně stačit. Mezitím je však potřeba ještě sklidit úrodu, což je hlavní náplň první hodiny filmu. Je to taková americká variace na Plechovou kavalérii, akorát ve vesmíru. 

Ovšem Hanzlík a spol k práci používali kombajny, zatímco zdejší stachanovci si bohatě vystačí jen s pár kosami a antigravitačním valníkem. Inu s čím taky jiným v době mezihvězdných letů.

Žel ani druhá půle neznamená vysvobození, i když lepší bezpochyby je. Druhá hodina filmu už se zabývá víceméně pouze samotným bojem, jenž je občas poměrně efektní, nicméně většina akčních scén je naprosto generická a bez jakékoliv invence. V tomto ohledu je ale vidět oproti jedničce mírné, i když stále nedostatečné zlepšení.

Zpomalené záběry jsou zlo

Film má zhruba dvě hodiny, tedy podobně jako první díl. Kdyby se však všechny zpomalené scény pustili normální rychlostí, stopáž by byla sotva hodinová. Zpomalovačky jsou tady totiž všude. Nejen v bojových scénách, kde místy dávají smysl, ale čas se ve filmu zpomaluje i při práci na poli. 

Náhrada za Star Wars?

Star Wars jsou bezpochyby velkým kultem, i když aktuálně kultem s velmi pošramocenou pověstí. Disney sice v poslední době vydává relativně dobře stravitelné seriály, nicméně poslední trilogie rozhodně nepředstavovala kvalitativně uspokojivé uzavření této kouzelné ságy. 

Místo toho nám byl naservírován velmi těžce stravitelná večeře o třech chodech, z nichž z toho posledního je některým ortodoxním fanouškům špatně ještě dodnes.

Kdo však očekává, že nejnovější filmový přírůstek společnosti Netflix je snad lepší, ten bude nejspíš hodně zklamán. Rebel Moon totiž nízko nastavenou laťku posledními Star Wars filmy nejenže nepřekonává, ale je dokonce hluboko pod ní. 

Když dva dělají totéž, není to totéž

George Lucas dokázal ve své době vytvořit funkční fantaskní svět, do kterého se miliony fanoušků dodnes rádi vracejí. Jedná se totiž o živoucí místo, které působí dojmem, že to takto může kdesi daleko ve vesmíru opravdu fungovat.

Takovýto svět však Zack Snyder nevytvořil. Z jeho hlavy vypadla pouze generická směska, která cizopasí na mnohem známějších značkách. Prakticky vše, co je ve filmu k vidění, jsme již měli možnost shlédnout někde jinde, a to v lepším provedení. 

Nejvíc Snyder vykrádá z výše zmíněných Star Wars a ze Sedmi samurajů. Od nich obšlehl v podstatě celý příběh. Ten se točí okolo náboru dobrovolníků, jejichž úkolem má být ochrana zemědělské kolonie před nájezdníky. 

V Rebel Moon však hlavní hrdinové nečelí zločinecké bandě, ale ozbrojeným silám Mateřského světa, zdejší obdoby Galaktického impéria. Zlo je v tomto snímku ztělesněno hlavně admirálem Atticou, což je jeden z předních nácků Mateřského světa. 

Na rozdíl od banditů ze Sedmi samurajů má však admirál k dispozici nejen vojsko, ale také minimálně jednu bitevní vesmírnou loď. Základní premisa příběhu je tedy kompletně obšlehnutá a v tomto případě navíc nedává moc smysl.

To by se ale dalo taktně přehlédnout. Stačilo by, kdyby byli jednotliví námezdní ranaři opravdové osobnosti bavící dobrými vzájemnými dialogy. Ani toto však divák od Rebel Moon očekávat nemůže.

Všechny postavy jsou po všech stránkách nudné a nevýrazné. Často jim navíc chybí i uvěřitelná motivace. Lepší scénář by snad napsala i alfa verze ChatGPT.

Dvě hodiny zoufalství

Hlavní role se zde zhostila Sofia Boutella. Tu si diváci mohou pamatovat například z prvních Kingsmanů. V Rebel Moon hraje Koru, bývalou elitní vojandu Mateřského světa. Z trochu známějších jmen se ve snímku ještě objevili Charlie Hunnam a Djimon Hounsou. 

Ani jeden z představitelů se při natáčení evidentně moc nenadřel. V Rebel Moon příliš mnoho prostoru pro nějaké zázračné herecké výkony stejně není.

Film je pouze koláží uši trhajících dialogů a nepříliš povedených akčních scén. Pro někoho může být pozitivem vizuální stránka, nicméně ani v tomto případě nejde o nic extra. Televizní rozpočet je na výsledku znát.

Rebel Moon měl být původně další film ze světa Star Wars, alespoň tak si to Zack Snyder představoval. Ovšem ani u Disneye nejsou producenti takoví magoři, aby na tohle kývli. I na papíře muselo tohle dílo vypadat jako strašný guláš. 

Hlavouni Netflixu ovšem už mnohokrát ukázali, že jim nevadí vyhazovat peníze za blbosti, takže na nabídku Zacka Snydera nakonec kývli.

Příběh je velkým lákadlem

Příběh seriálu se odehrává v podzemním silu, kam lidé utekli před velkou katastrofou. Ta měla povrch Země natolik zdevastovat, až se stal zcela neobyvatelným. Problém je, že obyvatelé sila vůbec netuší, o jakou katastrofu šlo.
Navíc také nevědí, kdo a kdy sofistikovaný komplex postavil.

Stará dobrá vražda

Hlavní zápletka se však alespoň zpočátku netočí okolo záhad spojených se silem. Počátečním hnacím motorem příběhu je stará dobrá vražda. Konkrétně vražda partnera hlavní hrdinky Juliette, kterou skvěle ztvárnila Rebecca Ferguson.
Příběh je tedy zajímavý hned od začátku a dokáže zaháčkovat i diváky, kteří zrovna nepatří mezi velké fanoušky postapokalyptické sci-fi.

Každá epizoda za to stojí

Postupem času hlavní aktérka objevuje nejen další střípky vedoucí k odhalení vraždy jejího partnera, ale i záhad točících se okolo samotného sila.
Příběh seriálu je vystavěn velmi dobře a láká na každou další epizodu.
I když i tady najdeme pár hluchých míst, pořád se jedná o velmi dobře vybroušené dílo, které dokáže v dnešní seriálové produkci bez potíží obstát.

A zase ta kniha

Nemalou měrou se na tom bezpochyby podepsala i knižní předloha Hugha Howeye, podle níž je seriál natočen.
Velkým lákadlem je však i prostředí. To je velice atraktivní a neokoukané.
Celý svět je zde vybudován velmi atraktivně, díky čemuž dokáže seriál diváka ještě více vtáhnout do poměrně komplikovaného děje.

Tarantinovka ze země tisíce jezer

Finsko je známé hlavně pro svou nedotčenou přírodu a dobrý hokej. Co se však kinematografie týče, žádná sláva to prozatím nebyla. Tedy oni možná dobré filmy točí, avšak do zahraniční distribuce se dostanou jen málokdy. Sisu je ovšem výjimka. 

Tento snímek má na svědomí režisér Jalmari Helander. Ani náhodou se nejedná o žádnou režisérskou elitu. Prozatím natočil pouze průměrné filmy Sejmi prezidenta a Rare Exports. 

Vzhledem k úspěchu Sisu má však nakročeno dostat se konečně mezi hollywoodskou smetánku. Jeho poslední počin je totiž velmi povedeným a zábavným dílem, které svým stylem a surovostí nejvíce připomíná filmy Quentina Tarantina.

Sisu se odehrává na konci 2. světové války, kdy Němci stále na bojišti aplikují Blitzkrieg, akorát že tentokrát směrem ke své domovině. A ani Finsko není v té době ve zrovna ideální kondici. 

Finové byli s Němci po větší část války kamarádi. Když však začali Sověti už podruhé za posledních několik let zase klepat na dveře, Finsko ze dne na den změnilo strany a postavilo se proti Germánům.

Jelikož Němce náhlá změna finské pozice trochu podráždila, rozhodli se během svého ústupu vše živé zabít nebo znásilnit. A přesně takto si na cestě z Finska krátí čas i jedna polozapomenutá jednotka SS. 

Pšenka jim však už dlouho kvést nebude. Dovolí si totiž sáhnout na zlato Aatamimu, živoucí legendě, která srovnala během Zimní války do latě stovky Sovětů. A stejný osud čeká i tyto esesáky.

Brutální jízda od začátku až do konce

Sisu trvá zhruba hodinku a půl, což je tak akorát. Ve filmu jde totiž jen o jediné – zabíjení nácků. Nenajdeme zde žádné dějové oblouky a nečeká nás ani žádný vývoj charakterů. Od zhruba desáté minuty, kdy se prolije první německá krev, je jasné, jak tento film skončí. A vůbec to nevadí, právě naopak. 

Hlavní hrdina kosí nácky chladnými i palnými zbraněmi a když zrovna nemá ani jedno po ruce, hází po svých nepřátelích nášlapné miny. Ani ti se s ním však příliš nepářou. Snaží se ho utopit, nechat sežrat psi a dokonce i oběsit. Nicméně Aatami je tvrďák, který prostě odmítá umřít, což samozřejmě rozladí nejednoho skopčáka.

Z chaty do činžáku

Smrtelné zlo: Probuzení na minulý počin přímo nenavazuje. S předchozím dílem má tento film společnou pouze základní premisu a Necronomicon. Ten obsahuje texty, které mohou probudit k životu velmi ošklivé věci.

Původní filmy i stejnojmenný seriál se mohou pyšnit jedinečnou hororovou atmosférou s lehkou příměsí komedie. Novodobé remaky v tomto nastoleném trendu ale nepokračují. Zůstává tudíž jen název a spousta krve.

Již prvních pár minut snímku dává divákům na vědomí, že tohle film o lásce nebude. Hrátky na molu a skalpování kamarádky jsou však pouhým lehkým předkrmem před hlavním chodem.

Na rozdíl od předchozích filmů se tento díl neodehrává na zlověstně vypadající chatě, ale v pomalu se rozpadajícím činžáku. Zvolená lokace je první výraznější kaňkou tohoto snímku. Dřevěné stavení obklopené neprostupnými lesy je přeci jen mnohem děsivější.

Je to docela maso

Příběh začíná setkáním dvou sester po letech odcizení. Důvodem jejich znovushledání je těhotenství mladší Beth, která se celou první třetinu filmu snaží svěřit se se svým trápením starší Ellie. Tato část snímku se dost táhne a je celkem nezáživná.

Když už začne být interakce mezi jednotlivými členy rodiny nesnesitelná, přijde zemětřesení, které společně s Necronomiconem vydá světu i zvukový záznam z vyvolávání démona. 

Ten samozřejmě nejstarší potomek Ellie ihned po objevení pustí na plné koule, díky čemuž velmi brzy začne pořádný masakr. Jednotliví rodinní příslušníci i mnozí další obyvatelé domu totiž začnou trpět neovladatelnou chutí po krvi a čerstvém mase. 

Proměněnci zde vypadají skutečně velmi dobře, dvojnásob to pak platí pro starší sestru hlavní hrdinky. Právě díky ní je možné o tomto filmu mluvit jako o kvalitním díle a ne pouze jako o další nastavované kaši. 

Naštěstí tahle strašidelná paní až do konce filmu prakticky nesleze ze záběru, takže se má divák skutečně na co těšit.