Galerie pod širým nebem
Od gotické jednoduchosti k barokní nádheře
Původně, v gotickém období, nebyl Karlův most zdoben takto bohatě. Za vlády Karla IV. jej krášlil pouze jednoduchý kříž a později, za Jiřího z Poděbrad, přibylo několik dalších plastik.
Hlavní soubor soch a sousoší, jak jej známe dnes, vznikal převážně v barokním období, konkrétně v letech 1683 až 1714.
Barokizace jako manifestace víry a moci
Tato proměna byla součástí širšího kulturního a náboženského proudu barokizace Prahy a českých zemí. Po třicetileté válce a upevnění moci katolické církve a habsburské dynastie se umění stalo mocným nástrojem manifestace víry a reprezentace.
Sochy na Karlově mostě, zobrazující především katolické světce, mučedníky a patrony, měly posilovat zbožnost obyvatel a demonstrovat triumf katolictví.
Donátoři a proměna charakteru mostu
Financování této nákladné výzdoby zajišťovali různí donátoři – církevní řády (např. jezuité, dominikáni, cisterciáci, augustiniáni, trinitáři), pražská univerzita a její fakulty, významné šlechtické rody i bohatí měšťané. Přidání soch tak nebylo pouhým estetickým vylepšením, ale hlubokou proměnou samotného charakteru mostu.
Z původně gotické, převážně utilitární a obranné stavby se stal barokní "theatrum sacrum" – posvátné jeviště, veřejný prostor určený k demonstraci zbožnosti a oslavě svatých, což dokonale odráželo dobové náboženské a politické klima.
Nejvýznamnější díla a jejich příběhy
Vrcholná díla českého baroka
Sochařská výzdoba Karlova mostu představuje vrcholné dílo českého barokního sochařství. Podíleli se na ní nejvýznamnější umělci té doby, především Matyáš Bernard Braun a sochaři z dílny Jana Brokoffa a jeho synů Ferdinanda Maxmiliána a Michala Jana Josefa.
Ikonografická rozmanitost soch je pozoruhodná – odráží široké spektrum uctívaných světců, patronů různých řemesel, zemí či ochránců před nemocemi a neštěstím, což svědčí o snaze oslovit různé vrstvy obyvatelstva a profesní skupiny.
Svatý Jan Nepomucký – nejproslulejší socha
Pravděpodobně nejproslulejší socha na mostě. Jedná se o nejstarší dochovanou bronzovou sochu, odlitou v Norimberku Wolfgangem Hieronymem Heroldtem podle dřevěného modelu Jana Brokoffa v roce 1683.
Sv. Jan Nepomucký, generální vikář pražského arcibiskupa, byl podle legendy umučen a svržen z mostu do Vltavy na příkaz krále Václava IV., protože odmítl prozradit zpovědní tajemství královny Žofie.
Historikové však jeho smrt spojují spíše se spory mezi církví a panovníkem o moc a jmenování církevních hodnostářů. Pět hvězd kolem světcovy hlavy symbolizuje latinské slovo "tacet" (mlčel) nebo podle jiné verze se objevily nad hladinou Vltavy po jeho utonutí.
Místo, odkud byl údajně svržen, je na zábradlí mostu označeno malým křížkem a reliéfem. Dotek této sochy či reliéfu prý přináší štěstí.
Sousoší Kalvárie – ústřední křesťanský symbol
Ústřední křesťanský symbol. Kříž stál na tomto místě v různých podobách již od dob Karla IV. Současná podoba sousoší zahrnuje monumentální bronzový kříž (tělo Krista z roku 1629 od H. Hillgera, kříž z roku 1657 od Wolfa Ernsta Brohna nebo Johanna Georga Heermanna) a pískovcové sochy Panny Marie a svatého Jana Evangelisty po stranách, které v roce 1861 vytvořil Emanuel Max.
Pozornost poutá také zlacený hebrejský nápis na kříži "Svatý, Svatý, Svatý je Hospodin zástupů", který byl na kříž přidán v roce 1696 za trest jistému Židovi, jenž se měl kříži rouhat.
Sen svaté Luitgardy – vrcholné dílo Matyáše Bernarda Brauna
Toto dynamické a expresivní sousoší, vytvořené Matyášem Bernardem Braunem v roce 1710, je považováno za jedno z nejkvalitnějších a umělecky nejhodnotnějších děl na Karlově mostě. Zobrazuje mystické vidění slepé cisterciácké řeholnice Luitgardy, které se zjevuje ukřižovaný Kristus a sklání se k ní, aby si vyměnili srdce.
Další významná díla
Mezi další významná díla patří Svatý Ivo od Matyáše Bernarda Brauna (1711), patron právníků; Svatý František Xaverský od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa (1711), jezuitský misionář (původní socha zřícena, nahrazena kopií); a Socha Bruncvíka od Ludvíka Šimka (1884), navazující na tradici Rolanda.
Kopie a originály
Je důležité zmínit, že většina původních barokních soch byla postupem času kvůli ochraně před povětrnostními vlivy a poškozením nahrazena kopiemi. Originály jsou dnes uloženy a vystaveny v Lapidáriu Národního muzea na Výstavišti nebo v sále Gorlice na Vyšehradě.
Vybrané ikonické sochy Karlova mostu
| Název sochy/sousoší | Autor (původní/kopie) | Rok vzniku (původní) | Stručný popis/Význam |
|---|---|---|---|
| Sv. Jan Nepomucký | Jan Brokoff (model) / Wolfgang H. Heroldt (odlitek) | 1683 | Patron české země, symbol zpovědního tajemství, bronzová socha |
| Sen sv. Luitgardy | Matyáš Bernard Braun / kopie B. Rak, J. Novák | 1710 | Mystické vidění slepé cisterciačky, vrcholné barokní dílo |
| Sv. Ivo | Matyáš Bernard Braun / kopie F. Hergesel ml. | 1711 | Patron právníků, vdov a sirotků |
| Kalvárie | Kříž (různí autoři) / sochy P. Marie a sv. Jana (E. Max) | 1629/1861 | Ústřední křesťanský symbol ukřižování |
| Rytíř Bruncvík | Ludvík Šimek (podle staršího vzoru) | 1884 | Legendární rytíř se zázračným mečem, symbol městských práv |
| Sv. František Xaverský | Ferdinand Maxmilián Brokoff / kopie Č. Vosmík | 1711 | Jezuitský misionář křtící pohany |
Karlův most jako srdce Prahy a součást Královské cesty
Symbolické srdce města
Most je po staletí vnímán jako skutečné srdce Prahy, místo, které spojuje nejen dva břehy Vltavy, Staré Město a Malou Stranu, ale symbolicky i generace lidí a jejich osudy.[27]
Klíčová součást Královské cesty
Jeho význam byl umocněn tím, že se stal klíčovou součástí tzv. Královské cesty. Tato tradiční trasa vedla od Prašné brány přes Celetnou ulici na Staroměstské náměstí, dále Karlovou ulicí na Křižovnické náměstí a přes Karlův most.
Z Malostranského náměstí pak stoupala Nerudovou ulicí (původně Úvozem přes Pohořelec, od 17. století ulicí Ke Hradu) na Hradčanské náměstí a Matyášovou bránou do areálu Pražského hradu, kde vrcholila v katedrále svatého Víta.
Dějiště korunovačních průvodů a ceremonií
Po této trase projížděly korunovační průvody českých králů, od Albrechta II. Habsburského v roce 1438 až po posledního korunovaného českého krále Ferdinanda V. Dobrotivého v roce 1836.
Konaly se zde i další významné státní a církevní ceremonie, jako byly pohřební průvody panovníků nebo uvítání významných hostů. Začlenění Karlova mostu do Královské cesty mu propůjčilo mimořádný sakrální a státotvorný rozměr.
Přechod mostu se stal rituálním aktem, symbolizujícím cestu panovníka k moci, jeho spojení s městem, zemí a Bohem. Most tak nebyl jen fyzickou, ale i hluboce symbolickou osou královské Prahy, jevištěm dějin a manifestací panovnické moci.
Tajemství Staroměstské mostecké věže
Reprezentativní triumfální oblouk
Na staroměstském konci Karlova mostu se tyčí Staroměstská mostecká věž, jedna z nejpůsobivějších gotických staveb v Evropě. Nebyla koncipována pouze jako obranný prvek, ale především jako reprezentativní triumfální oblouk na Královské cestě, vítající vstupující do Starého Města.
Věž, postavená Parléřovou hutí přibližně v letech 1370–1380, je sama o sobě komplexním uměleckým dílem s bohatou symbolikou.
Ikonografický program sochařské výzdoby
Její sochařská výzdoba, zejména na východním průčelí (obráceném do Starého Města), je promyšleným ikonografickým programem. Člení se do tří symbolických úrovní:
- Pozemská sféra: Symbolizuje pozemský život a lidské vášně.
- Sféra panovnická (lunární): S postavou svatého Víta, Karla IV. a Václava IV., symbolizuje panovnickou moc a ochranu zemskými patrony.
- Sféra nebeská (hvězdná): Se sochami dalších zemských patronů a Madony, symbolizuje nebeskou ochranu a duchovní rozměr vlády.
Oslava dynastie a hierarchie světa
Celá sochařská výzdoba je koncipována jako oslava lucemburské dynastie, propojení světské a církevní moci a odráží středověké představy o hierarchickém uspořádání světa.
Je to manifestace moci, víry a Karlovy vize Prahy. Některé interpretace poukazují i na kosmologickou symboliku. Staroměstská mostecká věž tak není pouhou branou, ale komplexním symbolem.
Most jako múza malířů a spisovatelů
Karlův most se stal jedním z nejčastěji zobrazovaných motivů Prahy v českém i světovém malířství. Jeho siluetu s Hradčany v pozadí zachytili mnozí významní umělci, například expresionista Oskar Kokoschka, Karel Černý, grafik Karel Beneš či Oldřich Šebor.
Odkaz v literatuře
Také v literatuře zanechal Karlův most hlubokou stopu. Stal se dějištěm románů, námětem básní a esejů. Existuje řada publikací, které se mostu věnují, například kniha Stanislava Přibyla "Karlův most" nebo "Tajemství Karlova mostu" a další odborné publikace.
Inspirace
Skutečnost, že most je neustále zobrazován, popisován a oživován uměním, svědčí o jeho hlubokém zakořenění v kulturní identitě a jeho mimořádné schopnosti rezonovat s různými generacemi.