Mezi mýtem a skutečností
Palindromická řada čísel
Jedna z nejznámějších legend se váže k samotnému okamžiku položení základního kamene. Traduje se, že Karel IV., známý svým hlubokým zájmem o mystiku, numerologii a astrologii, stanovil tento akt na přesný čas: 9. července 1357 v 5 hodin a 31 minut ráno.
Toto datum a čas tvoří pozoruhodnou palindromickou řadu lichých čísel: 1-3-5-7-9-7-5-3-1 (rok 1357, 9. den 7. měsíce, v 5 hodin 31 minut). Tato magická číselná sekvence měla mostu zajistit štěstí, mimořádnou pevnost, ochranu před přírodními katastrofami a věčnou trvanlivost.
Příznivé astrologické konstelace
Legenda dále uvádí, že v tento okamžik byly astrologické konstelace mimořádně příznivé. Všechny tehdy známé planety se měly nacházet nad obzorem, Slunce, Merkur a Saturn stály ve vzájemné konjunkci a Slunce se nacházelo v ascendentu znamení Lva, který je heraldickým symbolem Českého království.
Historická skepse a síla legendy
Přestože je tato legenda nesmírně poutavá, někteří historikové, jako například Jan Royt, zpochybňují možnost takto přesného určení času ve 14. století, kdy se čas měřil spíše na celé hodiny. Některé prameny dokonce uvádějí, že pozice mostu není výsledkem astrologických úvah.
Na druhou stranu, Karlova fascinace esoterickými naukami byla všeobecně známá, a tak snaha o symbolicky významné datum založení je very pravděpodobná. Přesná minuta mohla být do legendy doplněna později, například na základě numerologické teorie astronoma Zdeňka Horského ze 70. let 20. století.
Ať už je historická pravda jakákoli, samotná legenda dokonale odráží středověké myšlení, kde astrologie a numerologie hrály významnou roli ve všech aspektech života, včetně tak monumentálních stavebních podniků. Přetrvávání této pověsti svědčí o tom, jak hluboce je Karlův most spojen s mystikou a jak lidé touží nacházet v historických událostech hlubší, symbolický řád.
I kdyby magická formule nefungovala dokonale – most byl během své existence několikrát vážně poškozen povodněmi – víra v její moc mohla ve své době posilovat morálku stavitelů i obyvatel Prahy.
Vejce v maltě: Pravda, či chytrá pověst?
Legenda o vejcích pro pevnější maltu
Další velmi populární legenda, která se ke stavbě Karlova mostu váže, tvrdí, že pro zvýšení pevnosti a odolnosti malty se do ní přidávala syrová vejce. Podle pověsti byla vejce svážena z celého Českého království, aby se zajistilo dostatečné množství pro tak velkolepou stavbu.
Humorné historky z Velvar a Unhoště
S touto legendou je spojena i humorná historka o obyvatelích města Velvary, kteří ve snaze zabránit rozbití křehkého nákladu během přepravy poslali do Prahy vejce uvařená natvrdo, čímž si vysloužili posměch celé Prahy. Podobně prý pochybili i Unhošťští, kteří místo mléka, jež se také mělo do malty přidávat, dodali tvaroh a syrečky.
Vědecké vyvrácení mýtu
Tato barvitá legenda však byla podrobena vědeckému zkoumání. V roce 2010 provedli odborníci z Vysoké školy chemicko-technologické v Praze detailní rozbor vzorků původní malty z Karlova mostu. Výsledky analýz přítomnost vajec v maltě nepotvrdily. Ba co víc, dospěli k závěru, že přidání vajec v technologicky relevantním množství by ve skutečnosti pevnost a tuhost malty snížilo.
Skutečné přísady: Mléko, víno a římská malta
Výzkum naopak prokázal, že při stavbě se malta zalévala mlékem a vínem. Nejpřekvapivějším zjištěním však bylo, že použitá malta byla identifikována jako tzv. římská malta, jejíž receptura byla po staletí považována za ztracenou s pádem Římské říše.
Legenda o vejcích, ačkoliv se ukázala jako nepravdivá, mohla ve své době plnit důležitou sociální funkci – posilovat pocit sounáležitosti a účasti celého království na tak významném a prestižním projektu. Je to typický příklad folkloru, který se často váže k výjimečným stavbám a událostem.
Vědecké vyvrácení tohoto mýtu však neodhaluje slabost středověkých stavitelů, nýbrž naopak jejich skutečnou a neméně obdivuhodnou technologickou vyspělost, kterou dokládá použití sofistikované římské malty.
Rytíř Bruncvík a jeho zázračný meč
Pověst o Bruncvíkovi a lvu v erbu
K mostu se váže i hrdinská legenda o českém knížeti Bruncvíkovi. Tento bájný rek se podle pověsti vydal do světa, aby pro český erb získal lva namísto dosavadní orlice. Během svých dobrodružství získal nejen věrného lva, ale také kouzelný meč, který na jeho přání sám stínal hlavy nepřátelům.
Meč ukrytý v mostě pro záchranu království
Spojitost této legendy s Karlovým mostem je klíčová. Před svou smrtí měl moudrý kníže Bruncvík nechat svůj zázračný meč zazdít přímo do konstrukce mostu. Tam má být uschován po staletí a objevit se má teprve tehdy, až bude českému království nejhůře.
V té chvíli mají z hory Blaník vyjet rytíři v čele se svatým Václavem. Až pojedou po Karlově mostě, bělouš svatého Václava klopýtne a kopytem vyreje z dlažby právě Bruncvíkův kouzelný meč, který v rukou dědice země setne hlavy všem nepřátelům českých zemí.
Socha Bruncvíka na pilíři
Na jednom z pilířů Karlova mostu, poněkud stranou od hlavní řady soch, stojí socha rytíře Bruncvíka (někdy ztotožňovaná s postavou Rolanda, symbolu městských práv a svobod). Původní gotická socha, snad dílo Matěje Rejska z 15. století, byla poškozena během třicetileté války.
Dnešní socha je mladší, vytvořil ji Ludvík Šimek v roce 1884. Legenda o Bruncvíkově meči je mocným symbolem naděje a ochrany českých zemí v dobách ohrožení. Její spojení s Karlovým mostem dále posiluje jeho roli jako strážce a srdce národa.