Karel IV. – vizionářský zakladatel
Praha jako centrum Evropy
V pozadí vzniku Karlova mostu stojí postava Karla IV., českého krále a císaře Svaté říše římské. Nebyl jen panovníkem, ale i mužem s grandiózní vizí Prahy jako politického, kulturního a duchovního centra Evropy. Stavba nového kamenného mostu byla klíčovou součástí tohoto ambiciózního plánu.
Nutnost nového mostu po zkáze Juditina mostu
Měl nahradit starší Juditin most, který v roce 1342 strhla ničivá povodeň. Tato katastrofa se tak paradoxně stala příležitostí pro realizaci ještě velkolepějšího projektu, který by odpovídal rostoucímu významu Prahy.
Nový most, původně nazývaný Kamenný nebo Pražský (název Karlův most se vžil až v 19. století), byl dimenzován podstatně velkoryseji než jeho románský předchůdce.
Velkorysejší a odolnější konstrukce
Byl navržen jako širší, s vyšší mostovkou a s menším počtem mohutnějších pilířů, což svědčí o poučení z minulých neštěstí a snaze o větší odolnost vůči rozmarům Vltavy.
Zvýšení mostu o čtyři až pět metrů oproti Juditinu mostu a snížení počtu pilířů z jednadvaceti na šestnáct nejenže zvýšilo jeho stabilitu, ale také umožnilo bezpečnější proplouvání lodí, což bylo pro obchodní tepnu města zásadní.
Mistr Otto a Petr Parléř – geniální stavitelé
Mistr Otto: První stavitel a jeho zkušenosti
Realizace takto náročného projektu vyžadovala mimořádné stavitelské schopnosti. Prvním stavitelem, pověřeným vedením prací, byl mistr Otto, někdy uváděný jako Otlín či Ethlin. Tento zkušený stavitel se pravděpodobně podílel i na stavbě kamenného mostu v Roudnici nad Labem, což svědčí o jeho odbornosti v mostním stavitelství.
Petr Parléř: Geniální architekt a jeho huť
Po Ottově smrti, pravděpodobně kolem roku 1357 nebo v 60. letech 14. století, převzal řízení stavby Petr Parléř. Tento geniální architekt, původem ze Švábska, byl již v té době dvorním stavitelem Karla IV. a vedl proslulou huť pracující na velkolepé katedrále svatého Víta na Pražském hradě.
Parléřova huť vnesla do projektu Karlova mostu své unikátní know-how a nezaměnitelný umělecký rukopis, který je nejpatrnější na úchvatné Staroměstské mostecké věži.
Dlouhá a náročná cesta k dokončení
Samotná stavba mostu byla mimořádně zdlouhavá a náročná. Základní kámen byl položen 9. července 1357 a práce trvaly až do roku 1402, tedy téměř půl století. Petr Parléř zemřel v roce 1399 (některé prameny uvádějí rok 1397) a dokončovací práce, které zahrnovaly ještě zhruba 20% mostního tělesa, převzal po jeho smrti nám dnes neznámý mistr. Takto dlouhá doba výstavby a střídání hlavních stavitelů jasně poukazuje na obrovskou komplexnost a náročnost celého podniku.
Nebyla to práce jednoho muže, nýbrž dílo celé generace vysoce kvalifikovaných řemeslníků a přísně organizované stavební huti, která musela disponovat širokou škálou dovedností – od kameníků, tesařů a zedníků po kováře, povozníky a lamače kamene.
Jak se stavělo ve 14. století?
Základy v řečišti Vltavy: Boj s přírodou
Středověké mostní stavitelství dosáhlo v případě Karlova mostu pozoruhodné úrovně, což dokládají použité techniky a materiály. Nejsložitější částí byla bezesporu otázka založení pilířů v řečišti Vltavy, jejíž dno tvoří mohutné vrstvy štěrkopísků.
Každý pilíř byl zakládán v samostatné stavební jímce, tvořené dvojitými stěnami ze zaberaněných dřevěných kůlů (tzv. štětovnic), jejichž mezistění bylo neprodyšně vyplněno jílem. Z takto ohraničeného prostoru byla následně vyčerpána voda pomocí čerpadel, která pravděpodobně poháněla vodní kola.
Zpevnění podloží a základové rošty
Na vysušeném a začištěném dně bylo štěrkopískové podloží nejprve zpevněno dřevěnými pilotami, zřejmě z odolného dubového dřeva, které se do dna zarážely pomocí beranidel. Na tyto piloty byl poté uložen mohutný dřevěný základový rošt, sestavený z dubových trámů a fošen.
Tento rošt byl dále fixován pomocí velkých, hrubě opracovaných kamenů, někdy nepřesně nazývaných "mlýnské kameny", které byly vzájemně provázány masivními kovanými železnými skobami či kramlemi.
Materiály: Pískovec, opuka a kvalitní malta
Samotné těleso pilíře, vážící přibližně 5 000 tun, bylo vyzděno z pečlivě opracovaných pískovcových kvádrů, lomové opuky a spojeno vysoce kvalitní hydraulickou vápennou maltou. Vnější plášť mostu byl proveden z masivních pískovcových kvádrů, přičemž je pravděpodobné, že lokálně byly využity i bloky z pobořeného Juditina mostu, což je příkladem středověkého pragmatismu a recyklace cenného stavebního materiálu.
Pískovec byl těžen v různých lomech v okolí Prahy, například u Kamenných Žehrovic na Kladensku, v Horoušanech či v okolí Kostelce a Brandýsa nad Labem.
Stavba kleneb a vozovky
Po vybudování dvou či více pilířů se přistoupilo ke zhotovení kamenných kleneb. Pro jejich stavbu muselo být připraveno mohutné dřevěné lešení (bednění), založené patrně provizorně na dně řeky. Na toto bednění se následně ukládaly pravidelně opracované pískovcové kvádry tvořící klenební oblouk.
Po dokončení kleneb byla položena dlažba, zhotovená z robustních kvádříků z tvrdé horniny, například diabasu. Odvodnění vozovky zajišťovaly odtokové otvory ústící do kamenných chrličů v bocích mostu.
Středověká technika: Zdvihací stroje a organizace práce
Pro manipulaci s těžkými kamennými bloky a dalšími materiály byly na stavbě využívány důmyslné dřevěné zdvihací stroje, vrátky, kladkostroje a otočné jeřáby, poháněné buď ručně, nebo pomocí velkých šlapacích kol.
Celková délka Karlova mostu činí přibližně 515,76 metru, šířka se pohybuje mezi 9,4 a 9,5 metru a most je nesen šestnácti oblouky nestejného rozpětí.