Virtuální a rozšířená realita jako běžná součást našeho života

Kdy se začala psát historie virtuální reality?

Samotný termín Virtuální realita se často připisuje Damienovi Broderickovi, který jej použil ve svém sci-fi románu Judas Mandala.

Ovšem podobný termín „umělá realita“ byl znám už od 70 let. 20. století díky Mironovi Kruegerovi. V roce 1968 sestrojil Ivan Sutherland spolu se svým žákem Bobem Sproullem na univerzitě v Harvardu první „headset“.

Zařízení bylo ještě dosti primitivní a zobrazovalo jen jednoduché prostředí. Větší skok pak znamenal rok 1977 kdy v Massachussetském technologickém institutu vytvořili odborníci program, který simuloval procházku v Aspenu.

V roce 1985 založil Jaron Lanier společnost VPL Research, která přišla s prvními systémy „goggles and gloves“ (ochranné brýle a rukavice).

„Virtuální realita funguje na principu stereoskopického zobrazování. Vytváří různé vjemy pro každé oko a navozuje iluzi opravdového trojrozměrného prostředí.“

Využití virtuální reality v praxi

Virtuální realita má obrovský potenciál a možnosti využití. Samozřejmostí je využití v herním průmyslu, ale ono je toho mnohem víc.

Své místo má třeba v oblasti lékařství při simulaci operací nebo výuce anatomie, dokonce některé společnosti přidávají ke svým propagačním materiálům jednoduché kartonové brýle pro VR či AR.

Velice dobře slouží při sportu k dokonalému vytrénování správného pohybu, cviku a techniky.

Virtuální turismus

Virtuální turismus je další velký fenomén, u kterého lze předpokládat, že v budoucnu jeho atraktivita ještě vzroste.

Obvykle jde o formu VR záznamu nějakého známého a oblíbeného místa. Bývá pořízen za účelem nalákání turistů ke skutečné návštěvě.

Někdo si ale vystačí jen s tím, že si bude připadat „jako by tam skutečně byl“. Takto můžete „navštívit“ vše možné od různých zákoutí Prahy až po pláž Maya Bay.

Ta je teď koneckonců turistům nepřístupná, protože ji nadměrný turismus zničil, takže ji můžete vidět alespoň takto.

To je asi ten největší přínos virtuální turistiky, který by mohla mít – ochrana přírody.

Virtuální realita a simulátory

Velmi důležitou roli hraje při výcviku pilotů. Letové simulátory s VR se mohou pohybovat od plně uzavřeného modulu až po několik počítačových monitorů, které ukazují pohled pilota.

Podobně to funguje i u řidičského simulátoru. Lidé jsou tak mnohem lépe připraveni na skutečnou jízdu a jejich trénink velmi reálně připomíná skutečné situace.

I když je třeba letecký simulátor s VR velmi drahý, je mnohem úspornější než skutečný let.

Aplikace pro virtuální realitu

Široké zaměření, přesně to charakterizuje nejrůznější aplikace virtuální reality. Mohou být herní i naučné. Například díky aplikaci Google Arts and Culture se podíváte do mnoha světových muzeí a galerií.

Kdo má rád adrenalin, může vyzkoušet aplikaci Within VR s velmi zajímavým obsahem od dokumentů až po fantasy.

Cestovatelský Google Earth VR dnes už ani nemusíme představovat, ale zajímavé aplikace určené pro cestovatele poskytují i společnosti jako Qantas nebo třeba British Airways.

Rozšířená realita nebo virtuální?

Existuje virtuální realita a rozšířená realita. Řada lidí si tyto pojmy plete, a přitom to není to samé. Hlavní rozdíl spočívá v tom, jak jsou zobrazeny digitální informace.

Rozšířená realita (AR – Augmented Reality) poskytuje obraz obohacený nebo chcete-li rozšířený o digitální obsah. Virtuální realita vytváří stoprocentní iluzi, kdy uživatel vnímá virtuální prostředí jako realitu.

Za rozšířenou virtuální realitu můžete označit třeba velice populární hru Pokémon GO, která našla i u nás mnoho hráčů. Lze ji využít také při plánování bydlení, u různých naučných aplikací nebo ve vědě a průmyslu.

Sledovat se dá třeba na displeji chytrých mobilních zařízení, ale třeba i díky speciálním brýlím. Nabízí je společnosti jako Microsoft (HoloLens), Acer (Acer Mixed Reality Headset) či Google (Google Glass).

„Virtuální realita má i svá rizika. Při nevhodném použití by mohla vyvolat u pozorovatele či uživatele stav, kdy začne mít problém jasně rozlišit mezi reálným a virtuálním světem. Tím se může celkově zkreslit psychické vnímání i hodnocení skutečného prostředí.“