Soutěživost? Kdy lidem prospívá a kdy naopak škodí?

Soutěživost prospívá, když nás motivuje zlepšovat se a rozvíjet své schopnosti. Škodí, když přeroste v soupeření: člověk pak neumí prohrávat, nebere ohled na ostatní a v týmu si lidé přestanou pomáhat.

Existuje zdravá soutěživost?

Během života chceme naplňovat své potřeby, realizovat svá nadání, předpoklady a schopnosti. Když se nám to daří, jsme spokojeni. K seberealizaci potřebujeme nejen práci a své koníčky, ale i vytváření dobrých vztahů a přebírání odpovědnosti sami za sebe.

Pokud se neprosazujeme, narůstá v nás podrážděnost, nespokojenost a napětí. Právě to, co nás v životě vede, je náš ideál. Představa, jací chceme být, nás motivuje ke snaze to dokázat. Neznamená to, že nejsme dost dobří, ale že na sobě pracujeme, abychom se zlepšili a byli zase o krok blíž k vytyčenému cíli.

V tomto ohledu je v pořádku, snažit se být lepší a projevovat svou soutěživost.

Lidskému vývoji soutěživost a konkurence pomáhá v tom, aby šel dopředu. Lidé se chtějí prosazovat a rozvíjet své schopnosti.

Vezmeme si příklad třeba z doby některých striktních režimů, kdy bylo vše pevně dáno a politické strany neměly strach o svou pozici.

Soutěživost nebyla podporována a na vývoji společnosti se to negativně odrazilo pomalejším vývojem, který se jen těžko dohání.

Pro nás je potřebné, abychom se prosazovali, hledali své cesty a možnosti a dokázali se přizpůsobit vnějšímu světu. Neznamená to omezení svobody, ale možnost sdílet svůj život s druhými.

Nezdravá soutěživost přerůstá v soupeření

Mezi soutěživost a soupeření lze dát prakticky rovnítko, protože podle psychologů se soupeření objevuje hlavně u soutěživých lidí, kteří neumí prohrávat.

Tito lidé obvykle musí mít vždy poslední slovo, nedokážou přiznat chybu a spolupracovat s takovým člověkem je dlouhodobě neúnosné. Jsou to lidé, pro které je soutěžení smysl života a jediným cílem je zvítězit.

Když má druhý málo ohledu a respektu k ostatním a chce nad nimi vždy vyhrávat a mít navrch, nikdy nevznikne příjemné klima pro obě strany.

Ten, kdo komunikuje silou, se na nikoho jiného neohlíží a řeší pouze své vlastní zájmy. V jakékoliv spolupráci by ale neměl být nikdo nepřítelem.

Lidé jsou si rovni a měli by si vzájemně prokazovat úctu. Což u osob, kteří milují soutěžení až příliš, není možné.

Soutěživost mezi dětmi

Nezdravá soutěživost má často své kořeny už v dětství. Stále u nás mnoho učitelů připravují děti tak, že je nutí soupeřit mezi sebou nebo o známky, pochvaly apod. Obhajují to tím, že soutěže připravují děti na dospělost a různé situace, protože jinak by se v životě žádné dítě neprosadilo.

Jenže přílišným soutěžením se naopak v dětech utváří vzory chování a postoje, které v běžném životě, v partnerství nebo v zaměstnání žádným přínosem nejsou.

Naopak. Už od mala je někdo nutí neustále se srovnávat s druhými, snažit se je předčit a být lepší a ostatním dokázat, že jsou horší. Často i v banálních situacích.

Proč mají děti bojovat o jedničky, když jsou to jen čísla a ony vlastně ani vůbec neví, proč to dělají? Nebylo by lepší, kdyby raději hleděly na to, za jaké situace známky získaly? Kdyby viděly hlavní přínos v tom, že se něco mohou dozvědět a naučit?

Spolupráce a spolužití lidí spočívá ve spolupráci a komunikaci, ne soupeření. Děti se mají učit, že ne soutěžení s každým a o cokoliv je základem života, ale že spolupráce, kreativita, komunikace a kompromisy dokážou přinést uspokojení zájmu celku i jedince.

Týmové práci může přehnaná soutěživost ublížit

Za soutěživostí stojí přirozená lidská povaha a její potřeba vítězit. Ten pocit, když se něco povede a jsme jasně první, je prostě k nezaplacení.

Když jde navíc o vítězství v týmu, je to ještě lepší než individuální výhra. A co k takovému soutěžení motivuje? Být vítězem, lepším, nejlepším.

V pracovních vztazích mezi kolegy může ale někdy přílišná soutěživost být spíš obratem k horšímu než podpora týmu, pracovitosti a motivace k lepším výkonům.

Zkuste si to představit na příkladu. Vedoucí vyhlásí, že kdo splní úkol na 100 %, dostane odměnu. V tu chvíli se mezi pracovníky vyvolá soutěživost a každý bude chtít na odměnu dosáhnout.

Lidé si vzájemně přestanou pomáhat, problémy kolegů je naopak potěší, protože mají pak větší šanci odměnu získat. Kazí se dobrá nálada a ti pracovníci, kteří nedokážou být tak výkonní, jsou tím demotivováni a nemají ani chuť se snažit.

Objevují se pomluvy, závist a někdy i donášení na druhé.

Časté otázky

Existuje zdravá soutěživost?

Ano. Podle článku je v pořádku snažit se být lepší a prosazovat se, soutěživost a konkurence pomáhají lidskému vývoji. Problém nastává, když přeroste v soupeření.

Jaký je rozdíl mezi soutěživostí a soupeřením?

Soupeření je nezdravá podoba soutěživosti. Podle psychologů se objevuje u lidí, kteří neumějí prohrávat, musí mít poslední slovo a nedokážou přiznat chybu.

Jak soutěživost škodí dětem?

Když děti nutíme soupeřit o známky a pochvaly, utváří se v nich vzory chování, které v partnerství ani v zaměstnání nepomáhají. Děti se mají učit hlavně spolupráci, kreativitě a komunikaci.

Proč přehnaná soutěživost škodí týmu v práci?

Lidé si přestanou pomáhat a problémy kolegů je naopak potěší. Objevují se pomluvy, závist a donášení a méně výkonní pracovníci ztrácejí motivaci.

Jak využít soutěživost v týmu, aby neškodila?

Přenést ji do zábavy mimo práci. Článek doporučuje teambuilding a společný čas, například bowling nebo Treasure Hunt, tedy GPS hru.