Soutěživost? Kdy lidem prospívá a kdy naopak škodí?

Soutěživost? Kdy lidem prospívá a kdy naopak škodí?

Soutěživost, pojem, který doprovází každého z nás po celý život. Snažíme se udržet krok se spolužáky ve škole, s konkurencí, se svými sourozenci s kolegy v práci. Chceme být lepší. Mít větší plat, barák i práci než ostatní. Proč je to tak? Proč tolik toužíme soutěžit a vyhrávat? Kdy už se zdravá soutěživost překlápí do nezdravého návyku?

Existuje zdravá soutěživost?

Během života chceme naplňovat své potřeby, realizovat svá nadání, předpoklady a schopnosti. Když se nám to daří, jsme spokojeni. K seberealizaci potřebujeme nejen práci a své koníčky, ale i vytváření dobrých vztahů a přebírání odpovědnosti sami za sebe. Pokud se neprosazujeme, narůstá v nás podrážděnost, nespokojenost a napětí. Právě to, co nás v životě vede, je náš ideál. Představa, jací chceme být, nás motivuje ke snaze to dokázat. Neznamená to, že nejsme dost dobří, ale že na sobě pracujeme, abychom se zlepšili a byli zase o krok blíž k vytyčenému cíli. V tomto ohledu je v pořádku, snažit se být lepší a projevovat svou soutěživost.

Lidskému vývoji soutěživost a konkurence pomáhá v tom, aby šel dopředu. Lidé se chtějí prosazovat a rozvíjet své schopnosti. Vezmeme si příklad třeba z doby některých striktních režimů, kdy bylo vše pevně dáno a politické strany neměly strach o svou pozici. Soutěživost nebyla podporována a na vývoji společnosti se to negativně odrazilo pomalejším vývojem, který se jen těžko dohání.

Pro nás je potřebné, abychom se prosazovali, hledali své cesty a možnosti a dokázali se přizpůsobit vnějšímu světu. Neznamená to omezení svobody, ale možnost sdílet svůj život s druhými.

Nezdravá soutěživost přerůstá v soupeření

Mezi soutěživost a soupeření lze dát prakticky rovnítko, protože podle psychologů se soupeření objevuje hlavně u soutěživých lidí, kteří neumí prohrávat. Tito lidé obvykle musí mít vždy poslední slovo, nedokážou přiznat chybu a spolupracovat s takovým člověkem je dlouhodobě neúnosné. Jsou to lidé, pro které je soutěžení smysl života a jediným cílem je zvítězit.

Když má druhý málo ohledu a respektu k ostatním a chce nad nimi vždy vyhrávat a mít navrch, nikdy nevznikne příjemné klima pro obě strany. Ten, kdo komunikuje silou, se na nikoho jiného neohlíží a řeší pouze své vlastní zájmy. V jakékoliv spolupráci by ale neměl být nikdo nepřítelem. Lidé jsou si rovni a měli by si vzájemně prokazovat úctu. Což u osob, kteří milují soutěžení až příliš, není možné.

Soutěživost mezi dětmi

Nezdravá soutěživost má často své kořeny už v dětství. Stále u nás mnoho učitelů připravují děti tak, že je nutí soupeři mezi sebou nebo o známky, pochvaly apod. Obhajují to tím, že soutěže připravují děti na dospělost a různé situace, protože jinak by se v životě žádné dítě neprosadilo. Jenže přílišným soutěžením se naopak v dětech utváří vzory chování a postoje, které v běžném životě, v partnerství nebo v zaměstnání žádným přínosem nejsou. Naopak. Už od mala je někdo nutí neustále se srovnávat s druhými, snažit se je předčit a být lepší a ostatním dokázat, že jsou horší. Často i v banálních situacích.

Proč mají děti bojovat o jedničky, když jsou to jen čísla a ony vlastně ani vůbec neví, proč to dělají? Nebylo by lepší, kdyby raději hleděly na to, za jaké situace známky získaly? Kdyby viděly hlavní přínos v tom, že se něco mohou dozvědět a naučit?

Spolupráce a spolužití lidí spočívá ve spolupráci a komunikaci, ne soupeření. Děti se mají učit, že ne soutěžení s každým a o cokoliv je základem života, ale že spolupráce, kreativita, komunikace a kompromisy dokážou přinést uspokojení zájmu celku i jedince.

Týmové práci může přehnaná soutěživost ublížit

Za soutěživostí stojí přirozená lidská povaha a její potřeba vítězit. Ten pocit, když se něco povede a jsme jasně první, je prostě k nezaplacení. Když jde navíc o vítězství v týmu, je to ještě lepší než individuální výhra. A co k takovému soutěžení motivuje? Být vítězem, lepším, nejlepším. V pracovních vztazích mezi kolegy může ale někdy přílišná soutěživost být spíš obratem k horšímu než podpora týmu, pracovitosti a motivace k lepším výkonům.

Zkuste si to představit na příkladu. Vedoucí vyhlásí, že kdo splní úkol na 100 %, dostane odměnu. V tu chvíli se mezi pracovníky vyvolá soutěživost a každý bude chtít na odměnu dosáhnout. Lidé si vzájemně přestanou pomáhat, problémy kolegů je naopak potěší, protože mají pak větší šanci odměnu získat. Kazí se dobrá nálada a ti pracovníci, kteří nedokážou být tak výkonní, jsou tím demotivováni a nemají ani chuť se snažit. Objevují se pomluvy, závist a někdy i donášení na druhé.

Soutěživost mezi kolegy není zlá, ale raději v rámci zábavy

Je naprostý nesmysl vkládat firemní energii do zápolení mezi spolupracovníky ve společnosti. Mnohem lepší a rozhodně přínosnější variantou je snaha o stmelování kolektivu, poskytnutí jim nějakých benefitů navíc, podpora teambuildingu a společně stráveného času mimo práci. Tam je soutěživost dobrá. Nechte svůj tým, ať si zahraje oblíbený bowling nebo nějakou zajímavou a dobrodružnou Treasure Hunt hru (GPS hru) apod. Protože jen motivovaní a spokojení zaměstnanci, jsou dobří zaměstnanci.