Existuje zdravá soutěživost?
Během života chceme naplňovat své potřeby, realizovat svá nadání, předpoklady a schopnosti. Když se nám to daří, jsme spokojeni. K seberealizaci potřebujeme nejen práci a své koníčky, ale i vytváření dobrých vztahů a přebírání odpovědnosti sami za sebe.
Pokud se neprosazujeme, narůstá v nás podrážděnost, nespokojenost a napětí. Právě to, co nás v životě vede, je náš ideál. Představa, jací chceme být, nás motivuje ke snaze to dokázat. Neznamená to, že nejsme dost dobří, ale že na sobě pracujeme, abychom se zlepšili a byli zase o krok blíž k vytyčenému cíli.
V tomto ohledu je v pořádku, snažit se být lepší a projevovat svou soutěživost.
Lidskému vývoji soutěživost a konkurence pomáhá v tom, aby šel dopředu. Lidé se chtějí prosazovat a rozvíjet své schopnosti.
Vezmeme si příklad třeba z doby některých striktních režimů, kdy bylo vše pevně dáno a politické strany neměly strach o svou pozici.
Soutěživost nebyla podporována a na vývoji společnosti se to negativně odrazilo pomalejším vývojem, který se jen těžko dohání.
Pro nás je potřebné, abychom se prosazovali, hledali své cesty a možnosti a dokázali se přizpůsobit vnějšímu světu. Neznamená to omezení svobody, ale možnost sdílet svůj život s druhými.
Nezdravá soutěživost přerůstá v soupeření
Mezi soutěživost a soupeření lze dát prakticky rovnítko, protože podle psychologů se soupeření objevuje hlavně u soutěživých lidí, kteří neumí prohrávat.
Tito lidé obvykle musí mít vždy poslední slovo, nedokážou přiznat chybu a spolupracovat s takovým člověkem je dlouhodobě neúnosné. Jsou to lidé, pro které je soutěžení smysl života a jediným cílem je zvítězit.
Když má druhý málo ohledu a respektu k ostatním a chce nad nimi vždy vyhrávat a mít navrch, nikdy nevznikne příjemné klima pro obě strany.
Ten, kdo komunikuje silou, se na nikoho jiného neohlíží a řeší pouze své vlastní zájmy. V jakékoliv spolupráci by ale neměl být nikdo nepřítelem.
Lidé jsou si rovni a měli by si vzájemně prokazovat úctu. Což u osob, kteří milují soutěžení až příliš, není možné.
Soutěživost mezi dětmi
Nezdravá soutěživost má často své kořeny už v dětství. Stále u nás mnoho učitelů připravují děti tak, že je nutí soupeři mezi sebou nebo o známky, pochvaly apod. Obhajují to tím, že soutěže připravují děti na dospělost a různé situace, protože jinak by se v životě žádné dítě neprosadilo.
Jenže přílišným soutěžením se naopak v dětech utváří vzory chování a postoje, které v běžném životě, v partnerství nebo v zaměstnání žádným přínosem nejsou.
Naopak. Už od mala je někdo nutí neustále se srovnávat s druhými, snažit se je předčit a být lepší a ostatním dokázat, že jsou horší. Často i v banálních situacích.
Proč mají děti bojovat o jedničky, když jsou to jen čísla a ony vlastně ani vůbec neví, proč to dělají? Nebylo by lepší, kdyby raději hleděly na to, za jaké situace známky získaly? Kdyby viděly hlavní přínos v tom, že se něco mohou dozvědět a naučit?
Spolupráce a spolužití lidí spočívá ve spolupráci a komunikaci, ne soupeření. Děti se mají učit, že ne soutěžení s každým a o cokoliv je základem života, ale že spolupráce, kreativita, komunikace a kompromisy dokážou přinést uspokojení zájmu celku i jedince.
Týmové práci může přehnaná soutěživost ublížit
Za soutěživostí stojí přirozená lidská povaha a její potřeba vítězit. Ten pocit, když se něco povede a jsme jasně první, je prostě k nezaplacení.
Když jde navíc o vítězství v týmu, je to ještě lepší než individuální výhra. A co k takovému soutěžení motivuje? Být vítězem, lepším, nejlepším.
V pracovních vztazích mezi kolegy může ale někdy přílišná soutěživost být spíš obratem k horšímu než podpora týmu, pracovitosti a motivace k lepším výkonům.
Zkuste si to představit na příkladu. Vedoucí vyhlásí, že kdo splní úkol na 100 %, dostane odměnu. V tu chvíli se mezi pracovníky vyvolá soutěživost a každý bude chtít na odměnu dosáhnout.
Lidé si vzájemně přestanou pomáhat, problémy kolegů je naopak potěší, protože mají pak větší šanci odměnu získat. Kazí se dobrá nálada a ti pracovníci, kteří nedokážou být tak výkonní, jsou tím demotivováni a nemají ani chuť se snažit.
Objevují se pomluvy, závist a někdy i donášení na druhé.